Občas si říkám, jak by byl svět fajn, kdyby se při čtení knížek spalovalo tolik kalorií jako při cvičení. No nic. Nespaluje. Tak si aspoň povzdechnu nad dalšími věcmi, kterými jako milovník knih trpím, a určitě v tom nejsem sám.
Mám doma spoustu záložek, ale žádná není po ruce, když ji zrovna potřebuju. Takže do knížek dávám staré jízdenky, vizitky, sluchátka a jednou tam dokonce skončila i ponožka. Čistá!
Blížím se ke konci knížky, ale zbývá podezřele málo stránek na to, aby se děj nějak rozumně uzavřel. A samozřejmě, neuzavře se. Hledám na internetu, zajásám, že existuje pokračování, a smířím se s tím, že je zatím dostupné jen v cizím jazyce. Dokud si nevšimnu, že tím cizím jazykem je švédština.
Jsem v nejlepším a najednou mě někdo vyruší. Což o to, nějakou trpělivost snad mám. Ale přicházím o ni přesně ve chvíli, kdy se ten někdo zeptá: „Ty si čteš?“ Ne. Škrabu brambory.
Jinak jsem tedy stará škola. Opravdové knihy, žádné čtečky. Dokud nás papír nerozdělí!

(Z Magazínu DNES+TV, 7. 9. 2023)