„Když o tom tak přemýšlím, vlastně mě i mrzí, když lidi nezatleskají. To si říkám, že se jim přistání asi nelíbilo. Možná to někomu připadá hloupé, ale nám pilotům určitě ne. Nejsme herci, muzikanti ani sportovci, takže nám jen tak někdo nezatleská. Několik hodin jsme zavření v kokpitu a jediný náš kontakt s cestujícími je to, co se přes dveře kabiny přenese zvukem. …
… Jestli bych si ale mohl dovolit drobnou výtku, přichází potlesk ještě ve chvíli, kdy máme docela dost práce. Dosednutím na dráhu totiž let nekončí. Letadlo musí bezpečně zpomalit, z dráhy vyjet a zaparkovat. Takhle je to jako potlesk před závěrečnou scénou, kdy herce pořád čeká kus představení. A ne zrovna ta nejjednodušší část. My piloti bychom si aplaus vychutnali až o pár minut později. Když letadlo zastavíme na stojánce, zajistíme parkovací brzdu, vypneme motory a zhasneme transparenty připoutejte se,“ říká pilot David Hecl.…